Můj táta nikdy moc neodpočíval. Ale poslední roky už musel – po obědě šlofík a pomalé odpoledne. A to pil každý den až 8 káv denně! Navíc se mu před pár lety rozjela cukrovka. Na zahradě posedával spíš než pracoval. K doplňkům stravy a změně jídelníčku byl skeptický. A tak to sváděl na to, že už má roky.
A moje máma? Věčně unavená. Po ránu nic moc nálada, a přes den spíš převalování povinností než radost ze života. Říkala, že „už má asi prostě svůj věk“. Však víte. Byli unavení. Víc, než by měli být v jejich věku.
Třetí měsíc v tom jedou taky. Nečekala jsem zázraky. A oni už vůbec ne. Ale něco se změnilo.
Můj táta teď běhá s vnučkou po zahradě, seká trávu, plánuje přestavby a nové projekty. V noci nemohl spát a najednou spí celou noc. Z 8 káv denně je najednou polovina, protože mu to najednou stačí. Maminka je klidnější, soustředěnější a víc v pohodě. Vstává brzo ráno a je odpočinutá, vaří, sází bylinky a ještě mi posílá fotky rajčat. U toho se směje a říká, že má víc energie a je to určitě tím jarem. Nebo tím čajem?
Možná je to náhoda. Možná je to jarem. A možná taky ne.
A přitom jinak nezměnili nic. Stejné dny, stejné tempo. Jenom – možná – jiná energie. Možná je to KOMBE magic.
„To bude tím čajem, co jsi nám dala.“
Nechci dělat laciné zdravotní sliby. Ani nemůžu. Ale náhoda to možná není.
Táta už pár let bojuje s cukrovkou a od chvíle, co pije KOMBE každý den, se mu hladina cukru drží stabilně. Říká, že je KOMBE životabudič.
A tak jim ho vozím pořád. A mám radost. Protože když moji rodiče říkají, že se jim najednou žije líp, tak vím, že tohle je dar, který stojí za to.
>> Moje porce zdraví <<
Zkuste to taky.
Třeba někomu KOMBE nedáte „jen tak“, ale navždy mu změníte život..
